Vilíček

Vilíčkův příběh je mementem lidské nevšímavosti a obrovského utrpení, které muselo trvat celé týdny. V červenci ho k nám do azylu přivezli pánové z Technických služeb Městec Králové. Terka okamžitě poznala, že jde o vteřiny – zubožený kocourek byl na kost vyhublý, podchlazený, zablešený a z jeho shnilého ouška, kde se už vylíhly larvy much, se šířil hnilobný zápach. Následoval okamžitý převoz na kliniku Vetino v Hradci Králové a boj o jeho život.

Na klinice lékaři nasadili intenzivní léčbu, vyčistili rány a stabilizovali podchlazené tělíčko. Vilíček bojoval celé tři dny. Kromě úrazu zadní nožky se ukázalo, že ho masivní napadení parazity a dlouhodobé hladovění dovedlo k těžké anémii a selhávání ledvin.

Přes veškerou péči a podávaná léčiva jeho vyčerpaný organismus už nedokázal na léčbu zareagovat a krevní hodnoty se dále nezlepšovaly. Nedokázal sám udržet teplotu. Terka za ním jela na kliniku, aby v posledních chvílích nebyl sám – naposledy ho pohladila, vyprovodila ho za duhový most a ujistila ho, že je milován.

I když Vilíček nestačil poznat život přímo u nás v azylu, v posledních chvílích byl obklopen péčí, láskou a podporou stovek lidí, kterým jeho osud nebyl lhostejný. Odpočívej v pokoji, Vilíčku. Nezapomeneme.