Uhlík

Uhlíkův příběh začal tragicky. Nálezkyně ho objevila u lesa a pole v kaluži krve – pohled to byl prý strašný. Původně se zdálo, že ho napadlo jiné zvíře, ale rentgen odhalil krutou pravdu: Uhlík byl postřelen. Střela se roztříštila v oblasti lopatky a její úlomky poškodily míchu i tkáň kolem plic. Tento bezcitný čin, vzhledem k místu nálezu bohužel pravděpodobně způsoben myslivcem, zanechal kocourka zmrzačeného a odkázaného na pomoc druhých.

Ujala se ho obětavá paní, která ho vypiplala z nejhoršího, ale kvůli Uhlíkově ochrnutí a potřebě speciální péče – především mechanického vymačkávání – mu nemohla poskytnout domov natrvalo. Osud tomu chtěl, že nás kontaktovala paní doktorka z veteriny v Hrusicích, kam jsme dříve jezdily. Slovo dalo slovo a Uhlík se stal součástí naší rodiny.

I přes všechno utrpení, kterým si prošel, je Uhlík neuvěřitelný mazel. Říkáme mu „pan kocourek“ nebo „milovník“, protože jeho povaha je prostě úžasná.

Zkoušely jsme vše možné, ale citlivost v nožkách se bohužel nevrátila. Uhlík už nikdy normálně chodit nebude, ale nevzdáváme se a pomocí fyzioterapie se snažíme o tzv. spinální chůzi.

Kromě ochrnutí a nutnosti pomáhat mu s vyprazdňováním se Uhlíkovi v těle objevila i volná tekutina, což mu komplikuje dýchání.

Vyžaduje neustálý dohled, vymačkávání a specifický přístup kléčbě jeho zažívání.

Uhlík u nás našel bezpečný přístav, kde ho už nikdo neohrozí. Je příkladem toho, že i přes lidskou krutost dokáže zvíře znovu důvěřovat a rozdávat lásku.