Mandarinka

Mandarinka dostala své jméno v azylu díky hřejivě meruňkovo-oranžovému nádechu srsti, připomínajícímu zmenšeninu divoké lištičky. Za sebou má minimálně tři roky tvrdého života na ulici v Novém Bydžově. Kromě neustálého boje s mrazem i vedrem u rušné silnice musela čelit lidské krutosti – lidé z okolí jí vědomě ničili provizorní boudičky i misky s vodou. Do azylu přišla v kritickém stavu: se spálenými oušky od slunce, silně dehydrovaná a začínající apatická.

Jakmile se však ocitla v bezpečí a chládku, vyklubal se z ní ten nejvděčnější kočičí poklad. Z dřívějšího života na ulici si nenesla žádnou zahořklost, naopak překvapila svou mazlivou povahou. I takovou nepříjemnost, jako jsou zdravotní prohlídky a odběry krve zvládala bez držení a naprosto bez problémů. Je to tichá, hodná a nekonfliktní kočička, která ze všeho nejvíce touží po lidském doteku. V azylu spala každou noc přitisknutá v posteli u Terky.

Jak se jí daří nyní? Mandarinka našla ten úplně nejkrásnější, přímo vysněný domov! I přes skepsi některých lidí, že kočka z ulice nezvládne život výhradně uvnitř, odjela k úžasné paní Marušce do domova pro seniory.

V malém bytě se zaskleným balkonem se z nich staly nerozlučné parťačky, které si navzájem dělají společnost a naplňují si vzájemně dny láskou. Mandarinka má nyní péči, bezpečí a náruč plnou hlazení, což si po letech strádání tolik zasloužila.