Kája

Kája se jako odrostlé kotě objevila v areálu firmy v Břeclavi, kde ji lidé krmili. Pak ale přišel úraz. Bezohledný řidič ji srazil a ujel. Kája zůstala ležet s ochrnutýma zadníma nohama a tehdy začal její boj.

První klinika, kam Káju její zachránkyně přivezla, nabídla po RTG jediné, eutanazii. Nenabídli žádnou možnost, jak se o ochrnuté zvíře starat. Vůbec nepočítali s tím, že by slečna nálezkyně eutanazii odmítla. Na druhé klinice to bylo stejné: „Utratit. Bude to moc práce.“ Nikdo Káje neudělal sono, které je u sraženého zvířete základem pro odhalení vnitřního krvácení nebo poranění močového měchýře.

Když zoufalá zachránkyně později žádala lékařskou zprávu, dostalo se jí odpovědi: „Musím si vzpomenout, co jsme vlastně dělali. Má vůbec cenu to posílat?“

Kája k nám přijela v zuboženém stavu, ale s obrovskou jiskrou v očích. Na rozdíl od předchozích predikcí se ukázalo, že Kája zadníma nožičkama hýbe. Od začátku reagovala na dotek, komunikovala a očividně to na tomto světě ještě tzv. nezabalila.

U nás v azylu jsme začaly okamžitě s pravidelným manuálním vyprazdňováním močového měchýře. Protože na to nikdo slečnu nálezkyni neupozornil, nevěděla, že je to potřeba dělat a Kája trpěla záněty. Teď už je Kája vyléčená ze zánětů, v čistotě a klidu.

Ale co je hlavní, Kája ani my jsme se nevzdaly. Každý den jsme poctivě cvičily, aby se hlava znovu propojila s nohama. Po pár týdnech u nás se Kája o nožičky zkoušela zapírat, hýbala jimi víc a víc a my věřily v tzv. spinální chůzi. A povedlo se! Kája nyní opravdu chodí spinální chůzí.

Kája je neskutečně hodná a vděčná kočička. Miluje hlazení, s chutí baští a svůj hendikep bere s lehkostí. Je živoucím důkazem toho, že zvíře není „odpad k likvidaci“, když se objeví komplikace. Kája u nás našla bezpečí a šanci, kterou jí jinde chtěli vzít.