Johanka

Johanky u nás v azylu máme dvě. Tuto Johanku jsme převzaly od nálezkyně, která ji objevila v kravíně. Kočička byla v zuboženém stavu – apatická, s obrovským břichem a doslova na pokraji smrti. Okamžitě jsme ji převezly na veterinu do Mnichovic, kde musela podstoupit akutní operaci. Ukázalo se, že v sobě nosila sedm mrtvých koťat. Jedno z nich bylo vzpříčené v porodních cestách, nemohlo ven a za ním ani sourozenci, takže bohužel všechna koťátka zemřela. Johance v bříšku už probíhal hnilobný proces, měla těžkou sepsi celého organismu a nikdo nevěděl, jestli to vůbec přežije.

Rány na těle se Johance nakonec zhojily, ale psychicky ji prožitá traumata pravděpodobně poznamenala natrvalo a asi se s tím už nedá nic víc dělat. Po zdravotní stránce je už naštěstí v pořádku, ale ty zážitky v ní zkrátka zůstaly. Johanka je povahově velmi plachá. Protože dříve žila venku, zkusily jsme i variantu s jejím vypuštěním ven. Některé od narození venkovní kočky, často se jim v našem oboru všeobecně říká "plašanky", o lidskou společnost nestojí, jsou jí naopak vystresované a touží po životě venku. Když jsme po jejím uzdravení viděly, že si ani k nám ani k ostatním kočkám nenašla cestu, zkusily jsme ji vypustit ven, ale Johanka se překvapivě držela poblíž domu a nechtěla se vzdálit. A nám se vlastně ulevilo. S čistým svědomím, že to Johanka chce, jsme ji vzaly zpět do domu. Johanka o nás nejeví zájem a téměř nesnese přímý fyzický kontakt. Ale chce být s námi, vyžaduje přítomnost člověka. Je tichý pozorovatel. Má své oblíbené místo na škrabadle, odkud má přehled o dění. Stačí jí prostě jen být tady a sledovat ostatní. Nekamarádí se ani s ostatními kočkami. Vůbec si jich nevšímá, nedruží se s nimi a nezapojuje se do žádných her.

Ale my jsme moc rády, že takové zlomené dušičce můžeme poskytnout klid, který v životě potřebuje.