Eliška

Eliščin životní příběh je plný zvratů, lidského selhání a neskutečné zrady, ale také nezdolné vůle žít. Většinu ze svých deseti let prožila v nehostinných podmínkách romské kolonie v Novém Bydžově. Dlouhé roky tam vedla těžký život pouliční kočky a donekonečna rodila koťata. Světélkem naděje pro ni byly obětavé paní krmičky v čele s paní Magdou, které ji přes kastrační program Feliti nechaly vykastrovat, pravidelně ji krmily a odčervovaly.

Původní majitelé se časem odstěhovali a Elišku nechali napospas osudu. Když už to vypadalo na šťastný konec u nových nájemníků, kteří si ji oblíbili, přišla rána – původní majitelka se zničehonic vrátila a Elišku si odvezla na druhý konec města. Po sedmi měsících se ale stal neuvěřitelný zázrak. Vychrtlá a zbídačená Eliška dokázala najít cestu zpět na krmné místo paní Magdy! Na původním místě už ale vládl divoký pes dalších nájemníků, a tak Elišce nezbylo než složit hlavičku na venkovních schodech.

V červenci 2026 jsme Elišku přijaly k nám do azylu. Z ulice dorazila stará, unavená dáma, která ze všeho nejvíc potřebovala bezpečí. Jako rozumná kočičí babička okamžitě ocenila klid, stále plnou mističku a vědomí, že už ji nikdo nikam nevyhodí. Je to milá, klidná a nesmírně vděčná kočičí seniorka, která miluje lidskou přítomnost a pohlazení.

Eliška si u nás užila zasloužený odpočinek a po letech strádání na ulici nabrala síly. Po letech strádání a hladovění má citlivá zvětšená játra a musí pravidelně jíst, i jeden den bez jídla by mohl pro její játra znamenat velký problém.

A jak se jí daří nyní? Je v adopci u paní Elišky :))) Ta jí dopřává ten nejkrásnější a nejklidnější kočičí důchod. Zde může v bezpečí a lásce dožít po boku svého milovaného člověka. Paní